| zkoumej a čítej sebelíp, | mistře v početním cviku, | nespočteš tanečníků! |
| Vesele se Zemí Měsíc jde, | Země zas v mocném kruhu | se okolo Slunce otáčí |
| v zářivém planet pruhu. | A i to velké Slunce zas | kolem většího vede nás |
| a toto slunce jeho | kde jde? a kolem čeho? | Mysli se nejvýš a nad tebou |
| hvězd jako vřesných zvonců , | a kdybys byl jako Slunce stár, | nedomyslíš se konců! |
| Klečím a hledím v nebe líc, | myšlénka letí světům vstříc | vysoko převysoko |
| a slza vhrkla v oko. | Poeto Světe, co jsi eón prožil, | než hvězdu k hvězdě v zvučný verš jsi složil, |
| než každé slunce s planet květem různým | jsi v sloku sloučil uměním svým luzným, | než z chaosního myšlének svých víru |
| jsi slunce k sluncím uved v zpěvů míru | než mladé Zemi řekls Oživuj!, | poprvé nechal mladé srdce tlouci, |
| odevřel oko lidské Obdivuj! | Poeto Světe! Hymnus tvůj je věčný! | Tvá každá sloka má svůj život pučný, |