| Zem je samá dlouhá, hlubná vráska. | Mrazný éter do povrchu pere, | šklebinou se k Země nitru dere |
| Země puká tiše, nezapraská, | Zem se trhá tiše, beze zvuku, | Zem je němá, dožila svou muku. |
| Přejdou dnové, léta, věky, věků věky. | Šerou prostorou jak černá rakev | Země krouží slabnouc, slabnouc v letu, |
| jak když orel těžce postřelený | ve spirále děsně obrovité | dolů letí letí letí |
| Dopadne Země k Slunci zpět, | ze Slunce šlehne plamů květ | jak života na úsvitě, |
| a vzdálené hvězdy a širý Svět | zví, že se tu naposled naposled | líbají matka a dítě. |
| Aj, tamhle dřímavých jiskerek, | jak když rukou rozhodí květů, | to letí prostorou kometa, |
| kostnice umrlých světů. | Hvězdo, oděná rubášem, | dumnou nám píseň hudeš, |
| v ní veliký obsah, málo slov | Ty popel jsi, popel budeš! | A tamhle zásvit zas jako sen, |