| Dokola jeho dětičky, | drobounké, smavé hvězdičky, | dukátkovými hlasy |
| zvoní na krásné časy. | Když k vám vesel hledím, zlatá vy Kuřátka, | slyším naše písně, česká zřím děvčátka. |
| Naše dívky slunce ranější bývají, | ve potoku chladném oči si mývají. | V noci krásné hvězdy do vody naprší |
| běda hochu, na nějž oči ty zasrší! | Ach, jaké to blaho poležet | zde na drnu poblíž boru |
| a s zlatými dát se hvězdami | do šeptného rozhovoru! | Ty třepotné, smavé hvězdičky |
| tak čiperně na mne hledí | ach prosím vás, je to pravda vše, | co lidé prý o vás vědí? |
| Že maličké vy prý hvězdičky | jste obrovská samá těla | a od jedné k druhé prý sto let |
| a k některé věčnost celá? | Což nevidím, jak jste drobounky | a v jakém jste k sobě skladu? |