| Pak není širém ve světě | nad takové skonání! |
| Chtěl bych, až jednou dokonám | odpusťte hvězdné touze |
| jak Měsíc svítit lidstvu dál | tak dlouze ach tak dlouze! |
| Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení | den se s nocí střídá jak dvé mnichů, |
| jak dvé mnichů, ne víc ku obsluze, | jen co mrtvých stráže na modlení. |
| Střídají se v svatém, hlubném tichu, | beze smavých červánkových hříček |
| den tam neodvírá růžově svých víček, | náhle plane v plamenné své hrůze. |
| Jeho krok je němý, bez pospěchu, | nejde v ranních písních, v šeptném šumu stromů, |
| nekráčí po bouřích s třesknou hudbou hromů | mrtvol nemá dechu ani slechu. |
| Slunce žhavé v černém visí nebi, | dolů z něho střely ohně srší, |