| mezi oběma polétá | myšlénka života plaše. | Vířivě časy se valí, |
| minulost, přítomnost, budoucnost | ach jedna se ve druhou halí. | Někdy se mezi Měsíček |
| a Slunko stavíme směle, | rouškou zastřem si budoucnost, | žijem až převesele |
| někdy zas vráží se klínem | Měsíček před Slunko života, | a mysl je zastřena stínem. |
| Děj Země je krátce jen vyprávěn, | jak píseň se krátce skládá | vylétla jiskřička z plamenu, |
| a zčernalá zpět zas padá. | A v jediném světem tom mihnutí, | v tom kratičkém jiskry plání |
| všecken si vyžije lidstvo boj, | ba všechno i milování. | Tak krátká to, kratičká písnička, |
| a může být ještě kratší, | veliký lidské je lásky bol | a několik slov naň stačí. |
| Snad stačila sloka by jediná, | snad jediné slůvko pouze, | do písně se to tak krátce dá |