| skrz mrtvých troucheň květ se k světlu vine | kdo doved zde by sčítat mrtvoly! | Zde válka běsná. Z krve dravec tyje, |
| i slavík sladký v úkor jiným žije, | tvor tvora beře v plen i jeho celé žití | a žádný neptá se, zda druhý tvor též cítí. |
| Co horou zde, to hromada je kostí, | co údolem, to šachta budoucnosti, | a čas v ni hází ve dnů běhu divokém |
| mrtvolu na mrtvolu | co je v tom světě širokém, | co je tu, co je bolu! |
| A člověk člověk! Štědrá byla ruka, | jež ohně vrhla lidských do stanů, | co srdce cit, to žhoucí lidská muka, |
| co myšlének, to lidstva katanů! | Ach pokrok lidstva! Člověk vpřed se plíží, | svou krví nohu k strmé stezce klíží, |
| a napřed ví, než vrchu se doplazí, | že zchladlá Země všechen život zmrazí. | A naše láska! Mrtvých spalování! |