| než z chaosního myšlének svých víru | jsi slunce k sluncím uved v zpěvů míru | než mladé Zemi řekls Oživuj!, |
| poprvé nechal mladé srdce tlouci, | odevřel oko lidské Obdivuj! | Poeto Světe! Hymnus tvůj je věčný! |
| Tvá každá sloka má svůj život pučný, | a když jej vykvěte, dá mrtvol zvučný | v tvé ruce zpět co zárod nově vděčný. |
| Poeto Světe! Kam se hymnu křídla | přes hlubně tmy, přes všechna světel vřídla, | kam, kam se křídla hymnu rozkládají?! |
| Když mořem vanou, moře z dna se bouří, | když zemí vanou, země k nebi kouří, | když nebem vanou, světům dech se tají! |
| Poeto Světe, co tvůj hymnus kryje, | co vše v něm mře, co nesmrtelno žije! | Ba není krásy, by v něm nekvítala, |
| a není zoře, by v něm nesvítala, | a není jasu, by se jím nešířil, | a není květu, by se v něm nepýřil, |
| ne ptačích hrdel, by v něm nezapěla, | ne dětských smíchů, by v něm nezvonily, | a není slz, by jím se neronily, |
| ne zoufalosti, by v něm nevzkypěla, | a není boje, by v něm neburácel, | ne mučedníka, by v něm nekrvácel, |
| a není touhy, by jím nevanula, | a není lásky, by v něm neplanula, | a není srdcí se vším citem svojím, |
Obrněný automobil XYA6
