| dávno dohořelo milování, | jásot odvanut i žalování, | dávno, dávno, poslední co píseň |
| zoufalou svou vzduchem chvěla tíseň | všechen život v mraznou ztuhnul plíseň, | bol i radost v kámen ztuhly spolu. |
| K příkrovnímu, lhostejnému nebi | povrch Země příšerně se šklebí, | Zem je samá dlouhá, hlubná vráska. |
| Mrazný éter do povrchu pere, | šklebinou se k Země nitru dere | Země puká tiše, nezapraská, |
| Zem se trhá tiše, beze zvuku, | Zem je němá, dožila svou muku. | Přejdou dnové, léta, věky, věků věky. |
| Šerou prostorou jak černá rakev | Země krouží slabnouc, slabnouc v letu, | jak když orel těžce postřelený |
| ve spirále děsně obrovité | dolů letí letí letí | Dopadne Země k Slunci zpět, |
| ze Slunce šlehne plamů květ | jak života na úsvitě, | a vzdálené hvězdy a širý Svět |
| zví, že se tu naposled naposled | líbají matka a dítě. | Aj, tamhle dřímavých jiskerek, |
| jak když rukou rozhodí květů, | to letí prostorou kometa, | kostnice umrlých světů. |