| a bleďoučké její jsou tváře, | je patrně hvězda mlaďoučká | dle dětinné v očku záře. |
| Jen někdy svůj doufavý vyšle hled | a stoudně zas do nebe mrká | ba myslím, že také hvězdička |
| jak hrdlička láskou vrká! | Snad jiní jinak uvidí | já myslím nebe širé si jak naší zemi |
| a při hvězdách si myslím na lidi. | Vidím tam různotu skupení, | velkosti, tvarů a záře |
| to musí různé osoby | být, kde jsou různé tváře! | Planetoidek tam havěť zřím |
| uličnických to zmetků , | jež hvězdám nám již stárnoucím | bab nadává a dědků |
| hvězdičky na šňůře pupečné | embrya mléčné símě | též nebe je zas v naději |
| a nosí sladké břímě | panenky růžově planoucí, | mládence hledů zbrklých, |
| roj mužů světla klidného, | roj babic žlutě scvrklých. | Běhají spolu, a přece je |
| každý svých práv si bdělý, | jak lidi nás zde chladná zášť | je chladný éter dělí. |