| Pohřeb zvolna kráčí Světem dále, | světla slavně kolem něho víří | Měsíčku, by bylo citného ti zoru, |
| dnem i nocí zřel bys na obzoru | vdovu Zemi vlhkém ve šlojíři. | Oblaky Země jsou synové tkliví, |
| matičku Zemi si krví svou živí, | slzami smývají starobné vrásky, | mladí jí líce a svěží jí vlásky, |
| ve světů závratně vířivém honu | od věků přes věky do časů skonu | nesou si matku jak v bavlnce měkce. |
| Oblaky, oblaky, labutí křídla, | šedivé hádanky, mlhová vřídla, | jiter a večerů zlacené znaky, |
| růžové kolébky, rakevní mraky, | nesete praotců poslední vzdechy, | nesete potomkům první jich dechy |
| zdravím vás, zašlosti, přišlosti lidská! | Čím člověk já ve světů kruhu jsem? | Mně skromnost má jazyk víže, |
| však pohleďte někam ke dvoru, | hned znáte, kdo sluha, kdo kníže. | Já Slunci a Siriu říkám ty, |