| jen Měsíček náš věrný. | Měsíček ze všech sám a sám | okolo nás se točí, |
| sprovází Zemi životem | a nespouští ji z očí. | Děvčátko, lidské poupátko, |
| Měsíčku sobě všimni | snad se ti tisíc kořit zdá | jen jeden je upřímný. |
| Měsíček že je mrtvý muž? | A jeho pilné zaměstnání | při svaté lidstva osvětě? |
| Pak není širém ve světě | nad takové skonání! | Chtěl bych, až jednou dokonám |
| odpusťte hvězdné touze | jak Měsíc svítit lidstvu dál | tak dlouze ach tak dlouze! |
| Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení | den se s nocí střídá jak dvé mnichů, | jak dvé mnichů, ne víc ku obsluze, |
| jen co mrtvých stráže na modlení. | Střídají se v svatém, hlubném tichu, | beze smavých červánkových hříček |
| den tam neodvírá růžově svých víček, | náhle plane v plamenné své hrůze. | Jeho krok je němý, bez pospěchu, |
| nejde v ranních písních, v šeptném šumu stromů, | nekráčí po bouřích s třesknou hudbou hromů | mrtvol nemá dechu ani slechu. |